Nápad postavit létající aparát jsem ztělesnil v první kvadkoptéře, v té době nové a atraktivní velikosti 250.
Neměl jsem s RC modely vůbec žádné zkušenosti ani znalosti, vše jsem se za pochodu učil. Od toho, jak vypadá a co obnáší modelářská elektronika až po pájení.
Pořekadlo, že chybami se člověk učí, platí v mém případě stoprocentně. Jakou myslitelnou chybu bylo možné udělat, tu jsem udělal. I mnoho nemyslitelných.
První chybou byla zvolená velikost. Hlavním cílem bylo létat s koptérou jako s letadlem - takříkajíc na oči (v angličtině se zvířecí zkratkou LOS - line-of-sight) . Rozteč mezi motory 250mm není mnoho a ve chvíli, kdy je koptéra přes 50m daleko nějak natočená v obratu, není její sledování a čtení polohy pro začátečníka vůbec jednoduché.
Druhou chybou bylo jít za každou cenu na nejnižší cenu dílů - tuto chybu jsem již mnohokrát zopakoval a stále se mi nedaří se z ní poučit. Je to nejdražší chyba při stavbě RC modelů. Nejen, že vše prodražuje - nejhorší je množství času stráveného zkoumáním, proč to nedělá, co po tom chci, snahami o nápravu a konečným pořízením dílů s požadovanými parametry. Potom vše rozmontovat, odpájet a poskládat znovu a lépe.
Byly i pozitivní momenty, které jsem ocenil až po letech. Takovým rozhodnutím bylo použít řídící jednotku CC3D (tedy její čínský klon). Tehdy se špičkovým hardwarem, kterému konkurovala pouze novější Naze32.
Řídící jednotka CC3D je výsledkem již ukončeného projektu OpenPilot, který vytvořil jak hardwarové, tak softwarové řešení. Nástupcem je projekt LibrePilot.
